Jiří Křižan

Jiří Křižan se narodil ve Valašském Meziříčí a jeho dětství a celý život byly poznamenány politickými poměry v tehdejší ČSSR. Jeho otci komunisté zabavili majetek a při pokusu o útěk jej chytili a následně popravili. Jiří Křižan se přesto dostal na gymnázium, avšak těsně přes složením maturitní zkoušky byl r. 1957 vyloučen za oslavnou báseň na smrt prezidenta Zápotockého. Poté vykonával pomocné dělnické profese a pracoval i v šachtě ostravsko-karvinského důlního revíru. Po večerech psal scénáře a díky uvolněným poměrům 60. let se dostal na FAMU, kde v letech 1964-68 studoval dramaturgii u prof. Osvalda. Po skončení studií pracoval do r. 1972 jako redaktor Mladé fronty a poté byl od r. 1975 zaměstnán jako dramaturg a scénárista u filmového studia Barrandov.

V červnu r. 1989 byl jedním z organizátorů petice za propuštění Václava Havla Několik vět, v listopadu téhož roku spoluzaložil Občanské fórum a byl v jeho nejužším vedení. V letech 1989-92 byl poradcem prezidenta ČSFR Václava Havla a od června 1992 pracoval jako náměstek ministra vnitra ČR. V druhé polovině 90. let odešel politiky, od r. 1995 působil na pedagogicky na FAMU. Přestěhoval se do Branek u Valašského Meziříčí, kde se věnoval malému hospodářství. R. 2009 mu byla udělena Cena města Valašského Meziříčí za celoživotní dílo a propagaci. Zemřel náhle na infarkt.

Jeho tvůrčím debutem byl námět a spolupráce na scénáři tragikomedie Václava Gajera Horký vzduch (1965), o dva roky později vytvořil námět a scénář pro film Vladimíra Čecha Sedm havranů (1967), který se odehrával v beskydských lesích v zimě 1944-45. R. 1970 se Křižan poprvé setkal s režisérem Zdeňkem Sirovým a společně pracovali na filmovém přepisu povídek Jacka Londona – Kaňon samé zlato (1970), Claim na Hluchém potoku (1971), Poslední výstřel Davida Sandela (1971), k tématu se pak oba vrátili r. 1989 ve filmu Cesta na jihozápad (1989), a společně vytvořili i několik filmů ze současnosti.

R. 1977 byl podle jeho scénáře natočen film Stíny horkého léta, který se odehrával opět v beskydských horách a vypráví dramatický příběh osamělého jedince, který brání sebe a své blízké proti krutosti druhých. Film získal ocenění na českých i mezinárodních filmových festivalech.

Roku 1980 navázal Jiří Křižan spolupráci se slovenským režisérem Martinem Hollým, společně vytvořili film Signum Laudis (1980), který byl i přes skryté narážky na tehdejší dobu kladně přijat a oceněn kritiky. Jiří Křižan byl navržen na Státní cenu Klementa Gottwalda, kterou ovšem nepřijal. Od té doby ale mu byla zakázána spolupráce s FS Barrandov. Jeho scénáře byly poté realizovány ve FS Gottwaldov a ve Slovenské filmové tvorbě Bratislava. Ze spolupráce s režisérem Hollým vznikly dále filmy Mŕtvi učia živých (1983) a Tichá bolest (1990), které zachycující scenáristovo dětství a mládí. S režisérem Jirešem natočil film Prodloužený čas (1984).

Po delší odmlce napsal scénář filmu Je třeba zabít Sekala (1998), který natočil Vladimír Michálek a který je oceňován doma i v zahraničí. Film získal deset Českých lvů, jednoho z nich si odnesl i Jiří Křižan za scénář. Z jejich spolupráce dále vzešly filmy Pískovna (2004), Lovec a datel (2004) a O rodičích a dětech (2007, na scénáři spolupracoval J. Křižan s autorem knižní předlohy E. Haklem). S režisérem Michálkem vytvořili i šestidílný televizní seriál Záchranáři (2003), pro televizi vytvořil Křižan i cyklus z roku 1998 Na lavici obžalovaných justice. Posledním filmem, realizovaným podle Křižanova scénáře, je slovenský snímek Pokoj v Duši (2009).