Jaroslav Žíla Lipjan

Jaroslav Žíla-Lipjan se narodil v Lípě u Vizovic v učitelské rodin jako nejstarší ze 4 sourozenců. Vystudoval obchodní akademii, pracoval v obuvnickém provozu ve Zlíně, po první světové válce v Moravské Ostravě jako ředitel banky Slávie. Zabýval se osvětovou a spolkovou činností zejména v oboru valašské turistiky. Výsledkem jeho dlouholeté sběratelské a studijní činnosti je rukopis o rodné vsi Dědina Keltů – Lípa. R. 1939 začal vydávat vlastivědnou kroniku Krajského muzejního spolku ve Vizovicích s názvem Podřevnicko, čímž uvedl do národopisné literatury označení přechodné oblasti mezi Valašskem, Slováckem a Hanou. Vydávání Podřevnicka bylo přerušeno válečnými léty, celkem vyšly 4 ročníky. Jaroslav Žíla-Lipjan přispíval cenným historickým a národopisným materiálem pod různými pseudonymy do řady časopisů, mj. do Našeho Valašska. Od r. 1948 byl ředitelem Okresního muzea Nový Jičín a kustodem Památníku Františka Palackého v Hodslavicích.

Jeho studie Požaha mluví je věnována Keltům na Novojičínsku. Vydal také sbírku povídaček ve valašském nářečí Zmjata (časopisecky v letech 1937-39). R. 1948 publikoval sbírku lyrických básní Má jsi, ty země! Zemřel v Novém Jičíně. Je pohřben na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.