Jan Karafiát

Český spisovatel, evangelický kněz a teolog se narodil se v Jimramově na Moravě (okres Žďár nad Sázavou), kde navštěvoval církevní školu. R. 1857 odešel do Litomyšle, kde nejprve chodil do přípravky a poté na klasické gymnázium. V letech 1862-66 studoval v Güterslohu a poté teologii v Berlíně, Bonnu a Vídni (1866-69). Na jaře r. 1869 vykonal bohosloveckou zkoušku a poté nastoupil jako soukromý učitel v Kolíně nad Rýnem. Po krátkém pobytu v Roudnici, kde napsal práci Mistr Jan Hus odjel do Skotska, kde pracoval jako soukromý učitel v Edinburgu. V letech 1872-74 byl správcem evangelického semináře v Čáslavi, avšak jeho snaha o zavedení vážného náboženského života v semináři se nesetkala s pochopením jak u c.k., tak církevních úřadů. Proto se začal poohlížet po jiném místě a v té době se k němu dostala nabídka prázdného místa na Hrubé Lhotě (později Velká Lhota) na Valašsku. Jan Karafiát zde byl přijat za duchovního správce bez předchozí návštěvy, ale jednomyslně, protože o místo nikdo zájem nejevil.

V dubnu r. 1875 se přestěhoval Jan Karafiát na Lhotu a započal zde s prací pro sbor. R. 1876 zde vydal Reformovaný katechismus (později vyšel pod názvem Křesťanské učení), a téhož roku jako dobrý hudebník a zpěvák sestavil a vydal pro sbor Reformovaný zpěvník. R. 1878 vydal Rozbor Kralického Nového zákona a intenzivně pracoval na revizi překladu Bible Kralické. Během pobytu ve Lhotě byl v písemném styku se svými přáteli z Čech i ciziny, kteří jej jezdili navštěvovat. Po více než 20letém pobytu dolehla na Jana Karafiáta nemoc a náročná práce v rozlehlém farním obvodu byla již nad jeho síly, a proto 5. července 1895 ze Lhoty nadobro odjel a žil až do své smrti na odpočinku v Praze, kde v letech 1896-1905 vydával Reformní listy a dále pokračoval v revizi Bible Kralické.

Po odjezdu z Valašska napsal: „Mně se na Valašsku líbilo, když jsem tam ponejprv vkročil. Mně se na Valašsku po dvacet let líbilo, i když se mi tam mnohé věci nelíbily. Mně se na Valašsku líbilo, i když jsem rád odcházel, a kdy toto zde píši, já se zalíbením na Valašsko vzpomínám. Zní mi dosud zpěv valašských potůčků. Co jsem se já ho naposlouchal…“

(26. září 1895 pod Řípem, zapsáno v jeho zápisníku)

Do vývoje české literatury pro děti významně zasáhl knihou Broučci (1. vydání 1876 vlastním nákladem) – poetickou alegorií lidského života, vyzařující prostou lásku k přírodě, touhu po ideálních vztazích i evangelickou pokoru. Do Lhoty přijel již s hotovým dílem, ale během jeho pobytu zde se Broučci dočkali druhého vydání (tentokrát již s ilustracemi a v nákladu 10 000), které si vydobylo přízeň nejen dětských čtenářů a získalo Karafiátovi přízvisko český Andersen. Kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků, dočkala se i televizního zpracování (večerníček Broučci) a vychází dodnes.

Při pobytu na Valašsku napsal Jan Karafiát mj. knihu pohádek Broučkova pozůstalost (1900), která ale zdaleka nedosáhla takové umělecké hodnoty. Cenná svědectví o svém životě a díle shrnul v pětidílných Pamětech spisovatele Broučků (1919-23).