Jan Hronek

Plukovník Jan Maria Hronek se narodil v Uherském Hradišti manželům Emilii (roz. Švehlové) a Janu Hronkovým a byl jejich jediným dítětem. Oba rodiče byli učitelé a když otec Jan Hronek st. dostal učitelské místo ve Valašské Polance, celá rodina se sem přestěhovala. Jan Hronek navštěvoval Sokol a díky otci, nadšenému turistovi, měl blízký vztah k v přírodě.

Po r. 1939 se celá rodina zapojila do domácího odboje, pomáhali při převádění lidí na Slovensko nebo do Polska. Jan Hronek studoval na vsetínském gymnáziu a jako třináctiletý se aktivně zapojil do partyzánského hnutí a byl partyzánskou spojkou v prostoru Vsetín – Valašská Polanka. Předával zprávy a zajišťoval materiál, často jezdil na Vsetín pro lékaře, aby ošetřil raněné partyzány. Za odbojovou činnost byl na Vsetíně 5. května 1945 vyznamenán generálem Karlem Klapálkem medailí za chrabrost.

Po osvobození dokončil gymnázium a vstoupil do komunistické strany a do armády, kde získal titul Ing. a hodnost plukovníka ve výslužbě. Po r. 1968 z armády na vlastní žádost vystoupil. Do důchodu pracoval v ostravsko-karvinských dolech a podílel se na budování záchranného integrovaného systému v regionu. Od r. 2003 žil v Břeclavi, kde byl členem Historické skupiny 1. partyzánské brigády Jana Žižky a několik let i jejím předsedou. Za svá partyzánská léta obdržel řadu vyznamenání a ocenění, vedle Odznaku československého partyzána a Pamětního odznaku druhého národního odboje byl také držitelem Československé medaile Za chrabrost před nepřítelem. Po celý život byl velmi aktivní a rád pořádal besedy s mládeží.