Jan Hronek

Plukovník Jan Maria Hronek se narodil v Uherském Hradišti manželům Emilii (roz. Švehlové) a Janu Hronkovým a byl jejich jediným dítětem. Oba rodiče byli učitelé a když otec Jan Hronek st. dostal učitelské místo ve Valašské Polance, celá rodina se sem přestěhovala. Jan Hronek navštěvoval Sokol a díky otci, nadšenému turistovi, měl blízký vztah k v přírodě.

Po r. 1939 se celá rodina zapojila do domácího odboje, pomáhali při převádění lidí na Slovensko nebo do Polska. Jan Hronek studoval na vsetínském gymnáziu a jako třináctiletý se aktivně zapojil do partyzánského hnutí a byl partyzánskou spojkou v prostoru Vsetín – Valašská Polanka. Předával zprávy a zajišťoval materiál, často jezdil na Vsetín pro lékaře, aby ošetřil raněné partyzány. Za odbojovou činnost byl vyznamenán generálem Karlem Klapálkem medailí za chrabrost.

Po osvobození dokončil gymnázium a vstoupil do komunistické strany a do armády, kde získal titul Ing. a hodnost plukovníka ve výslužbě. Po r. 1968 z armády na vlastní žádost vystoupil. Do důchodu pracoval v ostravsko-karvinských dolech a podílel se na budování záchranného integrovaného systému v regionu. Od r. 2003 žil v Břeclavi, kde byl členem Historické skupiny 1. partyzánské brigády Jana Žižky a několik let i jejím předsedou. Za svá partyzánská léta obdržel řadu vyznamenání a ocenění, vedle Odznaku československého partyzána a Pamětního odznaku druhého národního odboje byl také držitelem Československé medaile Za chrabrost před nepřítelem. Po celý život byl velmi aktivní a rád pořádal besedy s mládeží.