Jan Bohuslav Kraicz

MUDr. Jan Bohuslav Kraicz (z Kraiczů) se narodil v Hošťálkové v rodině evangelického kněze Jana Jiřího z Kraiczů, který pocházel ze starobylé uherské rodiny. Od r. 1880 navštěvoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, kde maturoval r. 1888, a poté studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V průběhu studia se věnoval nejen lékařství, ale aktivně si utvářel i politické přesvědčení a seznámil se s T. G. Masarykem, se nímž navázal přátelské vztahy, které přetrvaly i po založení rodiny (Kraiczova manželka byla z Vídně, měli jednu dceru, pozdější dr. Hanu Kraiczovou-Kolouchovou).

R. 1905 se Jan Bohuslav vrátil na Valašsko a až do r. 1920 provozoval lékařskou praxi ve Valašském Meziříčí, kde se rovněž aktivně účastnil veřejného a politického života. Patřil k zakladatelům zdejšího Pokrokového politického spolku, který navrhl r. 1907 T.G. Masaryka, jako kandidáta pro volby do říšského sněmu. Kraicz byl Masarykovi po celou dobu oporou a řídil jeho volební kampaň, která vyvrcholila Masarykovým vítězstvím. Kraicz byl starostou obce evangelických akademiků, ačkoli sám byl bez vyznání. Za 1. světové války byl Kraicz za své názory pronásledován, skončil ve vojenském špitálu a nakonec byl eskortován do vojenského tábora v Knittelfeldu, r. 1916 byla zatčena a souzena i jeho dcera. Po skončení války byl Kraicz jmenován ministerským radou a ředitelem Československého Červeného kříže v Bratislavě, avšak nepřátelské politické klima ze strany „luďáků“ jej přimělo k odchodu do Prahy, kde pak působil jako člen Státní zdravotní rady. Zemřel v Praze, pohřben je však v Bratislavě.