Jan Bartoloměj Vranečka

Jan Bartoloměj Vranečka se narodil ve Valašském Meziříčí – Krásně. Pocházel z prvního manželství krásenského tkalcovského mistra Václava Vranky. Příjmení Vranečka začal používat od roku 1722. Jan Bartoloměj šel v otcových stopách a vyučil se rovněž tkalcem a byl dokonce přijat za mladšího mistra. Avšak roku 1707 dostal nabídku od vzdáleného příbuzného Karla Wagnera, aby se stal zašovským učitelem. Nabídku přijal a v letech 1707-43, tedy celkem 36 let až do své smrti, byl rektorem školy v Zašové. Protože mu rektorský plat stěží stačil na životní potřeby, získával chybějící prostředky i nadále u tkalcovského stavu. Přesto se intenzivně zapojil do společenského a kulturního dění v Zašové, zasloužil se o zvýšení četnosti bohoslužeb a dal podnět k vybudování nového kostela.

Nejvýznamnější je ale jeho kronikářská činnost. Ve své kronice (známá jako Vranečkova kronika), datované rokem 1725 zachytil události nejen v této vsi, ale i v jejím okolí. Kromě společenských událostí jej zajímala i běžná denní realita a data rodinného charakteru, v kronice však nalezneme i aktuální poznámky ohledně hospodářské situace a počasí. Jeho zápisy jsou důležitým pramenem pro dějiny Valašskomeziříčska a někde se týkají i Vsetínska. Zemřel v Zašové, když se nachladil při cestě na Bystřičku. V zápisech ještě pokračoval jeho syn Antonín, který snad byl prvním karlovickým rektorem.