František Žák

František Francků Žák se narodil ve Valašské Polance jako páté z 11 dětí Antonína Žáka a Františky Žákové (roz. Filgasové). Vychodil místní obecnou školu, chtěl být lesákem, ale nakonec zůstal na domácím hospodářství. Oženil se s Anežkou roz. Juráňovou, se kterou měl 9 dětí. Během těžkých let 2. světové války hospodařil na zadluženém statku a zapojil se i s rodinou do odbojové činnosti. R. 1946 přišel při požáru o hospodářství. Následovaly komunistické represálie, přišel o dobytek a pole a r. 1953 byl nucen nastoupit na brigádu do uhelných dolů v Karviné, kde zůstal rok. Poté deset let pracoval v národním podniku MEZ Vsetín až do nehody, kdy při řezání dřeva přišel o paži. Poté zůstal v invalidním důchodu a začal se věnovat psaní.

Od r. 1966 psal obecní kroniku Valašské Polanky, kterou obohatil o fotografie a cenné národopisné údaje (staré zvyky, nářečí, názvy jídel ad.), mnoho prostoru věnoval i historii Valašska. Ve literární tvorbě je patrná jeho láska k Valašsku, starým lidovým tradicím, vlasti a rodině. Psal především básně, část jeho tvorby vyšla v knize Valašská Polanka – rodná naša dědina (1998). Prozaickou tvorbu tvoří především humorné povídky psané valašským nářečím, které soustředil do cyklu Na špásovném Valašsku (1983, rukopisně).