František Stavinoha

Spisovatel František Stavinoha se narodil v obci Zašová u Vsetína jako poslední ze sedmi dětí valašského pasekáře. Po absolvování měšťanské školy ve Valašském Meziříčí (1942) se pokoušel vyučit knihařem, pak pekařem, později byl zaměstnán v různých manuálních profesích (dělník v cihelně, přidavač na stavbě, hlídač aj.). R. 1950 byl odsouzen za pobuřování k pětiměsíčnímu trestu vězení, který vykonával v jáchymovských dolech; v témže roce byl povolán k výkonu základní vojenské služby, kterou absolvoval u Pomocného technického praporu (PTP) na dole Zápotocký v Kladně a dole Gottwald v Libušíně. R. 1953 podepsal pětiletý úvazek práce v hornictví, na jehož základě byl z vojenské služby propuštěn. Od té doby žil v Kladně. Pracoval v místních dolech, nejprve jako horník, později signalista a těžmistr, od r. 1975 ze zdravotních důvodů v povrchovém provozu. R. 1983 odešel do důchodu a je nositelem ocenění za vynikající práci (1988).

Literárně činný byl František Stavinoha již od 60. let, kdy přispíval soudničkami do časopisu Kladenská záře, který sám redigoval, a dále fejetony a kratšími texty do celé řady periodik (např. Svoboda, Mladý svět, Tvorba, Mladá fronta, Literární měsíčník ad.). První soubor povídek s názvem Nemilovati se trestá však vydal až r. 1968. Ve své tvorbě se inspiroval bohatými životními zkušenostmi z profesí a míst, kterými prošel. Řada jeho děl popisuje zážitky z hornického prostředí na Kladensku, např. Figurky ze šmantů (1976), Hvězdy nad Syslím údolím (1981) a Hvězdy nad městem (1989), Komu patří čas (1979) ad. Náměty z rodného Valašska uplatnil v několika souborech kratších próz, Písničky s příběhem (1975), Jak se sluší umírat (1975), Podbeskydská pastorála (1983). Od 80. let spolupracoval s Československou televizí na tvorbě scénářů k televizním hrám a filmu podle jedné ze svých knih. Byl členem Unie českých spisovatelů, r. 1995 mu byla Výborem národní kultury udělena Cena Jiřího Wolkera. Posmrtně obdržel čestné občanství města Kladna (2003). František Stavinoha byl ke konci života téměř slepý. Zemřel po dlouhé těžké nemoci v Kladně-Švermově.