František Sova

MUDr. František Sova se narodil v Kyjově jako syn pekařského mistra. Po skončení povinné školní docházky studoval na brněnském gymnáziu, kde byl jeho třídním profesorem spisovatel a sběratel lidové slovesnosti František Bartoš, který studenty vedl k národnímu uvědomění a doporučoval jim, aby si všímali lidové kultury a hloubky lidové moudrosti. Ještě na gymnáziu se František Sova naučil milovat národní písně a české knihy. Lékařskou fakultu vystudoval ve Vídni, promoval r. 1881. Po absolvování vojenské služby v Opavě a povinné lékařské praxe v Nemocnici u svaté Anny v Brně získal místo městského lékaře ve Vsetíně, kam se taky 2. února 1882 přestěhoval. František Sova byl dvakrát ženatý, s první ženou Růženou, která zemřela r. 1907 měl čtyři děti, druhé manželství s Bibianou roz. Václavkovou bylo bezdětné. Na odpočinek odešel František Sova r. 1925, veřejně činný byl ale i nadále.

Po celý svůj aktivní život úspěšně vedl lékařskou praxi a pracoval v samosprávě města. S elánem jemu vlastním se pouštěl do činností, které slibovaly povznesení maloměstského života na vyšší úroveň. Byl iniciátorem myšlenky vybudovat ve městě elektrárnu, nemocnici a vodovod. S jeho jménem je spojena stavba školské budovy ve vzdáleném údolí Semetín a moderní školní budovy na vsetínském Dolním městě.

Brzy se rovněž se zapojil do místní spolkové činnosti – na jeho podnět byl založen např. Sokol a nebo Spolek dobrovolných hasičů, dále zpíval v pěveckém sboru a stal se divadelním režisérem. Ve vzdělávacím spolku Snaha vedl desítky let – až do r. 1920 – knihovnu. Za jeho působení vzrostla knihovna Snahy ze 639 svazků na úctyhodných 4050 svazků, které se staly základním fondem současné Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně. Čím víc se František Sova sžíval s valašským prostředím, tím více si uvědomoval bohatství jeho historie, kterou se pokoušel zachytit a uchovat pro další generace sběrem památek, fotografií, plakátů, knih, lidových krojů a nářadí. Spolu s profesorem Josefem Válkem, národopisným pracovníkem, a svou manželkou Bibianou založili r. 1924 ve Vsetíně tzv. Okresní Sovovo muzeum – předchůdce dnešního Muzea regionu Valašsko.