František Ondrúšek

Rodák z Bystřice pod Hostýnem, akademický malíř František Ondrúšek, studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté byl přijat na elementárku pražské Akademie, odkud po roce přešel do Vídně. V letech 1883-85 studoval malbu u Otto Seitze a do r. 1899 u prof. Ludwiga von Löfftze na Akademii v Mnichově, kde byl od r. 1895 trvale usazen se svou ženou a živil se jako portrétista. K jeho klientům patřili významní hudebníci, továrníci, bankovní zaměstnanci, politici a šlechtici nebo jejich manželky.

V rané tvorbě se zaměřoval na zvládnutí technické dokonalosti a studium starých mistrů. Tam, kde nebyl vázán objednávkou, využíval volnější tahy štětcem a hutnější nánosy barev. Absolvoval řadu zahraničních studijních cest, byl ve Vídni, Benátkách, Paříži či Bretani, r. 1910 navštívil Itálii seznámil se s nejslavnějšími sbírkami ve Florencii a Římě. R. 1913 si vybudoval rázovitý valašský ateliér ve svém rodišti, postihla jej však nervová choroba, se kterou se léčil v mnichovském sanatoriu. Na Valašsko se vrátil až r. 1920, kdy se i se ženou přestěhoval do vesničky Rusava poblíž rodiště a zde setrval do konce života. Portrétoval mnoha známých českých osobností, mj. i T. G. Masaryka, L. Janáčka, F. Táborského, B. Jaroňka ad. Stál u zrodu uměleckého spolku Škréta. V posledních letech se věnoval národopisným studiím z Valašska a Slovácka a zachytil valašské typy z okolí sv. Hostýna, příležitostně Rusavy a Valašskokloboucka.