František Kovář

František Kovář se narodil v Krčmani na Hané. Na jaře 1918 byl odveden na vojnu k námořníkům. V r. 1922 se stal redaktorem časopisu Lubina v Rožnově pod Radhoštěm, a zde rovněž pomáhal založit Valašské muzeum. A byl jednatelem prvního Valašského roku (1925) a organizoval tři krajinské výstavy – v Rožnově, Frenštátě a Valašském Meziříčí. V polovině 20. let se začala Lubina tisknout ve Valašském Meziříčí a v r. 1927 ji Kovář od Aug. Vokurkové odkoupil. Postupně rozšiřoval okruh spolupracovníků a dopisovatelů ze života hospodářského, kulturního a politického a tak se z Lubiny stala uznávaná tribuna kraje.

Mladý redaktor byl rovněž nadšeným příznivcem sportu a od r. 1930 až do zatčení gestapem byl předsedou klubu fotbalistů. Byl spoluzakladatelem Beskydského divadla a po r. 1945 jeho ředitelem, po celou dobu usiloval, aby sídlem divadla bylo Valašské Meziříčí, plány mu však překazil únor 1948. Byl členem Syndikátu čs. novinářů, v r. 1946 začal vydávat měsíčník Nová Lubina. Byl také předsedou spolku Krematorium a členem Spolku přátel žehu, se kterým se snažil postavit ve Valašském Meziříčí krematorium. Přestože již měl architektonické návrhy,k realizaci opět nedošlo. Konec života prožil ve Zlíně a poté v Praze, kde ještě napsal řadu vzpomínkových statí a kde také zemřel.