Eva Žárská

* 01.07.1935 Vsetín

Působení: dobrovolnice, společenská organizátorka

Eva Žárská vyrůstala jako jedno z šesti dětí Lydie (roz. Kočíbové) a Františka Lukášových. Lukášovi se přátelili s židovskou rodinou Eichnerových, která skončila za 2. světové války v koncentračním táboře. Přežila jen dcera Ilse Eichner-Reinerová. Po nástupu komunistického režimu byla Eva Žárská kvůli špatnému kádrovému posudku (otec podnikatel, bratr evangelický farář) jen s obtížemi přijata na Masarykovo gymnasium. Středoškolské studium ukončila r. 1953 maturitou s vyznamenáním. Na vysokou školu se z kádrových důvodů nemohla přihlásit, byla jí určena práce na železnici, kam ale nenastoupila, když se naskytla možnost administrativní práce ve zdravotnictví. Po roce jí bylo umožněno nástavbové studium hygieny v Brně. Po absolvování pracovala až do důchodu jako asistentka hygienické služby.

Provdala se za Radomíra Žárského (1932-1991), který pocházel z Pohořelic u Napajedel a vyrůstal v rodině mistra údržby ve zlínské elektrárně. Absolvoval vsetínskou průmyslovku a pracoval jako konstruktér NP Mesit Uherské Hradiště, kde manželé žili 16 let. R. 1971 byl kvůli své politické angažovanosti propuštěn a do převratu byl sledován STB a byl na něj veden svazek Hymna. R. 1972 se manželé Žárští přestěhovali na Vsetín. Radomír Žárský byl v Hradišti i na Vsetíně kurátorem Českobratrské církve evangelické, spolu vychovali tři syny Viktora, Dana a Radima.

R. 1989 se jako jedni z prvních ve Vsetíně zapojili do protirežimních demonstrací a zakládání Občanského fóra. R. 1997 se Eva Žárská zasloužila o založení klubu Pondělíček pro mentálně postižené mladé lidi, který vznikl při Farním sboru ČCE a spoluzakládala domov Jitka pro postiženou mládež. Jako pamětnice přispívá do regionálních novin, přednáší pro studenty a stará se o to, aby životní příběh její židovské přítelkyně Ilse Eichnerové nebyl zapomenut.

Zdroje:

Text: Paměť národa [online]. Post Bellum, (c) 2000–2017 [cit. 2017-02-01]. | Text z ocenění Dobrovolník roku. Eva Žárská. | Eva Žárská.
Fotografie: Masarykova veřejná knihovna Vsetín.
Další informace: Paměť národa [online]. Post Bellum, (c) 2000–2017 [cit. 2017-02-01]. Víte, co je živá paměť? Vsetínské noviny. 2014, č. 23 (19.12.2014), s. 6.
Výběrová bibliografie: … a sedmnáct jim bylo let … aneb zpráva o srocení studentů na schodech gymnázia. Valašsko: vlastivědná revue. 2001/1, roč. 4, č. 6, s. 32-34.
350 let od zapomenutých Thermopyl statečných valašských bojovníků. Jalovec. 2013, roč. X, č. 46 (12.11.2013), s. 13.
4. květen 1945 – den, který nelze zapomenout. Valašský deník. 2015, č. 102 (2.5.2015), s. 8.
Ač mrtví, ještě mluví – Dopisy před popravou. Valašsko: vlastivědná revue. 2008/1, roč. XI, č. 20, s. 14-15.
Čtyři staletí gruntu Jadrníčku ve Stříteži (1611-2011). Valašsko: vlastivědná revue. 2011/1, květen, č. 26, s. 13-15.
Deník Ilsy Eichnerové. Valašsko: vlastivědná revue. 2000/2, roč. 3, č. 5, s. 33-35.
Jak se má, co dělá vsetínské Občanské fórum po deseti letech. Naše Valašsko. 1999, roč. 7, č. 49 (07.12.1999), s. 6.
Jubilejní sirotčinec mistra Jana Husa na Vsetíně. Valašsko: valašská revue. 2009/1, květen, č. 22, s. 9-11.
Portrét valašského podnikatele Františka Lukáše (26.2.1901 – 3.9.1981). Valašsko: vlastivědná revue. 2007/1, roč. 10, č. 18, s. 8-11.
Osud člověka: o Karlu Dolejším. Valašsko: vlastivědná revue, 2018, č. 40, s. 26-27.
Politický vězeň Jan Lukáš a akce Světlana. Valašsko: vlastivědná revue, 2017, č. 39, s. 23-26.
Ručně psaná bible i ve Vsetíně. Naše Valašsko. 2000, roč. 8, č. 22 (30.5.2000), s. 15.
Valašský Jób a jeho přátelé. Valašsko: vlastivědná revue. 2012/2, č. 29, prosinec, s. 36-38.
Velká učitelka. Zvuk. 2021 (Jaro/léto), s. 95-100.
Vzpomínky stařenky Roziny Lukášové na autora Broučků. Valašsko: vlastivědná revue. 2015, č. 34, s. 26-27.