Emil Hlavica se narodil ve Vsetíně. Lásku k umění a umělecké vlohy získal po rodičích, stejně jako jeho dva bratři František Hlavica (1885-1952) a Rudolf Hlavica (1897-1971). Vyučil se řezbářskému řemeslu v dílně svého otce a měl se stát jeho pomocníkem. Touha po tvořivé práci jej zavedla do řezbářského oddělení profesora Kastnera na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Ve studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze, stal se žákem profesora Josefa Václava Myslbeka, se kterým po absolvování spolupracoval na některých monumentálních sochařských dílech. Za 1. světové války vyučoval na reálném gymnáziu v Rakovníku a v letech 1916-19 byl asistentem kreslení na české technice v Brně. Poté začal pracovat zcela samostatně.
Několik studijních cest obohatilo jeho výtvarnou zkušenost a upevnilo v něm tvůrčí záměr realizovat jednotlivá díla na základě hlubokého porozumění pro reálnou skutečnost. Sochařská tvorba Emila Hlavici je velmi rozsáhlá. Věnoval se zejména pracím portrétním a monumentálním, smysl pro dekorativní a stylizační umění projevil ve výzdobě veřejných budov a kostelů. K sochařské práci se přidružila i zdařilá práce reliefní – podílel se na vytvoření celé řady pamětních medailí. Věnoval se rovněž kresbě a především barevnými tužkami vytvořil značný počet krajinných figurálních kreseb a podobizen, jejichž zdrojem inspirace byla valašská krajina a své modely rovněž nacházel v prostých Vsackých horách. Známé jsou i Hlavicovy grafické ilustrační práce. Žil převážně v Brně, kde také zemřel.
Text: MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek: Alpress, 2001, s.90.
Fotografie: Valašské muzeum v přírodě.
Další informace: Hlavicové. Vsetín: Občanské sdružení „Mládež v tísni“; Okresní vlastivědné muzeum, 1999, 54 s.
Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Fi-Ju. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2010, s. 50.
MALÁ, Alena a Petr PAVLIŇÁK. Signatury českých a slovenských výtvarných umělců. 1. vyd. Ostrava: Chagall, 2010, s. 62.
Masarykův slovník naučný. Díl III. Praha: Československý kompas, 1927, s. 206.
MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek: Alpress, 2001, s. 90.
Ottův slovník naučný: dodatky. Sv. 2. Praha: Paseka; Argo, 1999, s. 1139-1140.
PAVLIŇÁK, Petr. Signatury českých a slovenských výtvarných umělců. Ostrava: Chagall, 1995, s. 56.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 1999: D. III., H. Ostrava: Chagall, 1999, s. 164 – 165.
Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí: Občanské sdružení Valašské Athény, 2000, s. 49.
ŠULEŘ, Oldřich. Paměť domova. Opava: Optys, 1994. s. 22, 215, 249, 250.
TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. I. díl. A-K. Ostrava: Chagall, 1993, s. 339-340.
Bratři Hlavicové. Kulturně historický kalendář. Informační zpravodaj města Valašské Meziříčí. 1987, č. 4, s. 26-28.
Emil Hlavica, akad. sochař – šedesátiny. Dolina Urgatina. 1946-1947, roč. I, č. 3, s. 71.
Emil Hlavica. Nové Valašsko. 1972, roč. 22, č. 17 (26.4.1972), s. 6.
Hlavicovy obrazy zpět na Valašsku. Jalovec. 2010, roč. VII, č. 37 (14.9.2010), s. 16.
KAFKA, Bohuš. Vzpomínka na výtvarníka Emila Hlavicu. Valašsko: sborník o jeho životě a potřebách. 1952, roč. I, č. 3-4, s. 106-112.
Křest knihy o bratrech Hlavicových byl na zámku. Valašské noviny. 1999, roč. 4, č. 41 (12.10.1999), s. 7.
MIKULCOVÁ, Marie. Emil Hlavica – sochař, malíř. Region Valašsko. 1996, č. 20 (14.5.1996), s. 13.
ROKYTOVÁ, Jana. Významné osobnosti našeho města: bratři Hlavicovi. Zpravodaj města Vsetína. 1998, č. 2, s. 15.
VYŠKOVSKÁ, Jindřiška. Emil Hlavica – sochař, malíř a grafik. Zpravodaj Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně. 1987, s. 51-52.
ZAMAZAL, Josef. Šedesátiny sochaře Emila Hlavici. Naše Valašsko: sborník prací o jeho životě a potřebách. 1947, roč. X, č. 2, s. 71-74.
František Hlavica – bratr
Rudolf Hlavica – bratr