Emil Čermák

Emil Čermák se narodil ve Valašském Meziříčí, kde také absolvoval gymnázium. V letech 1883-85 studoval práva na UK v Praze, ale studia nedokončil a věnoval se žurnalistice, kde působil pod pseudonymem Emil Kozák. Byl redaktorem deníku Čech a později Národních listů, které pak v následujícím roce vydával vlastním nákladem. Když r. 1893 spojením Moravských listů a Pozoru vznikly Lidové noviny stal se Emil Čermák jejich prvním šéfredaktorem. Řídil je do r. 1895. Tehdy se přestěhoval do Sofie, kde působil až do r. 1914 jako novinář bulharského tisku a stal se zpravodajem mnoha světových listů. V letech 1900-14 byl rovněž zástupcem Petrohradské telegrafní agentury v Sofii.

Na začátku první světové války se zapojil do protirakouského odboje. Byl pověřen politickým posláním ve Švýcarsku a při návratu byl r. 1915 zatčen a až do amnestie r. 1917 internován. Po propuštění se vrátil do Bulharska, kde založil Československou národní radu a stanul v jejím čele. Byl přítelem prezidenta T.G. Masaryka a r. 1919 se odešel do Prahy a začal pracovat v tiskovém odboru ministerstva zahraničních věcí. V následujícím roce byl jmenován ředitelem Československé tiskové kanceláře, kterou řídil deset let. V letech 1930-38 byl profesorem Svobodné školy politických nauk v Praze, kde přednášel žurnalistiku. Rád se vracel do rodného kraje. Účastnil se prvního Valašského roku v rožnovském Valašském muzeu v přírodě. Zemřel v Praze.