Emanuel Vencl

Emanuel Vencl se narodil ve Velkém Radošíně nedaleko Roudnice nad Labem v rodině Josefa Vencla, krejčího, zemědělce a velké vlastence. Byl třetím ze čtyř sourozenců. Po základní škole si přál být učitelem, ale nakonec absolvoval vyšší hospodářskou školu v nedaleké Roudnici nad Labem a po maturitě byl zaměstnán jako úředník v Paskově na Místecku. R. 1897 získal učitelskou aprobaci pro zemědělské školy. Téhož roku, teprve ve 23 letech, byl jmenován ředitelem nově zřízené hospodářské školy v Rožnově pod Radhoštěm, která měla napomoci k rozvoji efektivního a moderního hospodaření na Valašsku. Emanuel Vencl zde působil celkem 38 let až do odchodu do důchodu, z toho 24 let byl ředitelem.

Šířil zemědělskou osvětu na Valašsku nejen mezi mladými, ale působil i na starší hospodáře. Zasloužil se o zvelebení lukařství, pastvinářství a pícninářství, ovocnářství a lesnictví. Na jeho podnět byla zřízena r. 1920 Zemská výzkumná stanice pícninářská v Rožnově pod Radhoštěm, dále stál u zrodu Potravinářsko-lukařské a lesní jednoty (r. 1921) a množství lidových hospodářských škol. Emanuel Vencl se po celý život sám vzdělával, zkušenosti sbíral v Německu, Švýcarsku, Dánsku i alpských zemích a účastnil se množství kurzů v Praze nebo Brně. Sám vykonal několik set odborných přednášek nejen na Valašsku, ale i Ostravsku.

V letech 1914-18 byl zemským poslancem, ve 20. a 30. letech zastával poslanecký mandát v Národním shromáždění, kde svědomitě usiloval o rozvoj valašského kraje a zasadil se o finanční příspěvky na budování škol v Rožnově pod Radhoštěm, Zubří, Valašské Bystřici, Novém Hrozenkově, Hošťálkové, Velkých Karlovicích a Horní Bečvě. Velkou mírou se podílel na řešení lesní reformy na Valašsku, díky jeho úsilí přešlo přes 8000 ha lesů a zemědělské půdy do rukou valašských obcí. Pomáhal i při budování Valašského muzea v přírodě a byl v čele rožnovského Sokola. Byl čestným občanem většiny valašských a ostravských obcí. Zemřel v Rožnově pod Radhoštěm.