Daniel Sloboda

Daniel Sloboda se narodil v západoslovenském městečku Skalici v rodině ševce. Bez ohledu na chudobu umožnili rodiče nadanému chlapci studium na gymnáziu v Modré (1824-28). V září 1828 vstoupil do prešpurského evangelického lycea, kde studoval čtyři roky. Řadu cenných pedagogických i kazatelských zkušeností získal za pobytu v Myjavě (1833-37). Od r. 1837 byl farářem v Rusavě, kde působil 51 let a které zůstal věrný až do smrti. Byl ženatý s Juliánou roz. Jurkovičovou (1822-1866), dospělosti se dožily dvě děti, jeho zetěm byl František Josef Rolčík. V r. 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu v Praze a Kroměřížského sněmu. Po porážce povstání proti Maďarům našli na jeho faře poražení Slováci útočiště. Sloboda byl nesmírně tolerantní osobnost a pěstoval styky i s katolickou menšinou.

K častým hostům rusavské evangelické fary patřil také František Sušil, profesor teologie na brněnském aluminátu, pro něhož Sloboda sbíral na Rusavě a v okolí lidové písně. Daniel Sloboda také veršoval a napsal řadu národopisných statí, např. Valaši moravští, Portáši, O řeči, kroji, živobytí, zábavách, tancích, zpěvu, svatbě, pověrách a Ondráš a Juráš nebo Ze života lidu valašského. Vedle zájmu teologického, literárního, jazykovědného a historického Slobodu od dětství lákala botanika, jež se mu stala celoživotní láskou. Zpracoval Rostlinství a zavedl některé české botanické názvy. Spolupracoval s Šemberou a Preslem. Jeho obsáhlé dílo Rostlinníctví – první klíč na určování rostlin budí dodnes obdiv. Kromě botaniky se věnoval také entomologii a meteorologii.

Při svém studiu horské květeny Malých Karpat a později i Hostýnských a Vizovických vrchů si všímal vedle osobité krásy krajiny také způsobu života tamějších obyvatel. Zemřel v Rusavě, kde je také na horském hřbitově pohřben.