Daniel Sloboda
* 20.12.1809 Skalice (Slovensko) – † 10.11.1888 Rusava
Působení: evangelický kněz, botanik, vlastivědný pracovník
Daniel Sloboda se narodil v západoslovenském městečku Skalici v rodině ševce. Bez ohledu na chudobu umožnili rodiče nadanému chlapci studium na gymnáziu v Modré (1824-28). V září 1828 vstoupil do prešpurského evangelického lycea, kde studoval čtyři roky. Řadu cenných pedagogických i kazatelských zkušeností získal za pobytu v Myjavě (1833-37).
Od r. 1837 byl farářem v Rusavě, kde působil 51 let a které zůstal věrný až do smrti. Byl ženatý s Juliánou roz. Jurkovičovou (1822-1866), dospělosti se dožily dvě děti. V r. 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu v Praze a Kroměřížského sněmu. Po porážce povstání proti Maďarům našli na jeho faře poražení Slováci útočiště. Sloboda byl nesmírně tolerantní osobnost a pěstoval styky i s katolickou menšinou.
K častým hostům rusavské evangelické fary patřil také František Sušil, profesor teologie na brněnském alumnátu, pro něhož Sloboda sbíral na Rusavě a v okolí lidové písně. Daniel Sloboda také veršoval a napsal řadu národopisných statí, např. Valaši moravští, Portáši, O řeči, kroji, živobytí, zábavách, tancích, zpěvu, svatbě, pověrách a Ondráš a Juráš nebo Ze života lidu valašského.
Vedle zájmu teologického, literárního, jazykovědného a historického Slobodu od dětství lákala botanika, jež se mu stala celoživotní láskou. Zpracoval Rostlinství a zavedl některé české botanické názvy. Spolupracoval s Šemberou a Preslem. Jeho obsáhlé dílo Rostlinníctví – první klíč na určování rostlin budí dodnes obdiv. Kromě botaniky se věnoval také entomologii a meteorologii.
Při svém studiu horské květeny Malých Karpat a později i Hostýnských a Vizovických vrchů si všímal vedle osobité krásy krajiny také způsobu života tamějších obyvatel. Zemřel v Rusavě, kde je také na horském hřbitově pohřben.
Zdroje:
Text: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Na-Su. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2011, s. 96.PALA, Josef. Muž, který předběhl dobu, ve které žil: před 200 lety se narodil Daniel Sloboda. Oldin. 2009,č.12, s.2. Zdroj fotografie: Valašsko: vlastivědná revue. 2001/2, s. 7.Další informace:FIŠER, Zdeněk. Daniel Sloboda a Vsetínsko. Valašsko: vlastivědná revue. 2001/2, s. 7-8.FIŠER, Zdeněk. Daniel Sloboda na Radhošti. Zpravodaj Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně. 1993, s. 58-61.FIŠER, Zdeněk. Kniha čeledí a duší Daniela Slobody. Valašsko: vlastivědná revue. 2013/2, č. 31 (prosinec), s.7-8.FIŠER, Zdeněk. Příběh jednoho života: k 200. výročí narození Daniela Slobody, muže víry a vědy. Valašsko: vlastivědná revue. 2009/2, s. 8-11.FIŠER, Zdeněk. Slovenská enkláva na Moravě: Rusava 19. stol. ZVUK. 2009, jaro/léto, s. 48-53.JURKOVIČ, Miloš. Spomienky na Daniela Slobodu. Valašsko: sborník o jeho životě a potřebách. 1958, roč. VII, č. 3-4, s. 72-75.Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Na-Su. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2011, s. 96.MAKOVSKÁ, Marta. Daniel Sloboda 1809-1888: evangelický farář na Rusavě. Rusava: Obecní úřad Rusava, 1996, 14 s.MÜLLEROVÁ, Markéta. Cimbálová muzika Bukovinka a písně Daniela Slobody. Valašsko: vlastivědná revue. 2011/1, s. 40-41.Obec Rusava [online]. 2010? [cit. 2015-01-23]. Dostupné zdePALA, Josef. Muž, který předběhl dobu, ve které žil – před 200 lety se narodil Daniel Sloboda. Oldin. 2009, č. 12, s. 2.POSPÍŠIL, Valentin. „Rostlinnictví“ Daniela Slobody po stu letech. Valašsko: sborník o jeho životě a potřebách. 1958, roč. VII, č. 3-4, s. 76-77.Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí: Občanské sdružení Valašské Athény, 2000, s. 140.Toleranční dřevěný kostel, působiště Daniela Slobody, na Rusavě. Různé. Valašsko: sborník o jeho životě a potřebách. 1958, roč. VII, č. 3-4, s. 139.
