Dagmar Urbánková-Zuzaňáková

Dagmar Urbánková se narodila ve Valašském Meziříčí, je výtvarnicí a „pokušitelkou psaní“. V letech 1987-91 studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, potom výtvarnou výchovu pro Základní umělecké školy na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v letech 1992-98 ještě pražskou Divadelní akademii múzických umění (Katedru alternativního a loutkového divadla, obor scénografie). V letech 2002-08 učila výtvarné obory ve studiu Paleta, od r. 2006 působí jako výtvarnice v pražském Divadle Minor. Žije v Praze, navrhuje scény, maluje obrazy, vystavuje a píše povídky. V roce 2017 založila výtvarný Atelier KOLEJ, kde učí.

Své výtvarné práce a texty publikuje například v Revolver Revue a je autorkou několika knih – z valašského prostředí je kniha Fjetroch si vyšiju (2007), kterou i sama ilustrovala, dále píše knihy pro děti – Byl jeden dům (2004), Adam a koleno (2007), Chlebová Lhota (2010), Cirkus Ulice (2012), Zmrzlina (2013), Maškary (2016), Světozor (2022), Případ pro psí játra (2023)  ad. nebo knihy polodětské Jmenuji se Emanuel Fajahyla (2018), Už měkoně vyvádějí (2016). Je též autorskou poezie, např. v knize Ta hlava větru vypadá jako pes (2008), Otec seče trávu (2013) a autorkou deníku Šustit taškama (2023). Vydala prózy Dům (2017) a Umřel Brežněv (2022).