Beneš Metod Kulda

Klasik českého pohádkářství Beneš Metod Kulda se narodil v Ivančicích v početné rodině kožešníka. Po německé obecné škole přešel do 3. tř. hlavní školy a od r. 1833 studoval na gymnáziu v Jihlavě, poté od r. 1841 bohosloví v Brně pod Františkem Sušilem, který jej významně ovlivnil a rozvinul v něm i lásku k lidovému sběratelství. R. 1845 byl vysvěcen na katolického kněze a působil jako duchovní na řadě moravských míst. V letech 1861-63 byl poslancem zemského sněmu českého. Od r. 1870 až do své smrti byl sídelním kanovníkem na pražském Vyšehradě. Stal se členem výboru katolického tiskového spolku, velkou mírou se podílel na založení časopisu Čech a vykonával též funkci dozorce na školách. Psal mj. kázání, náboženské spisy, mravoučné povídky a básně pro lid. R. 1893 oslepl a své pozdější práce již diktoval. Zemřel v Praze.

Beneš Metod Kulda strávil prázdniny 1853 a 1854 ve Frenštátě a Rožnově po Radhoštěm, kam si přijel léčit plicní chorobu do tehdejších klimatických lázní v Rožnově po Radhoštěm. Na podnět Františka Sušila využil pobyt k zaznamenávání ústních lidových tradic, především pohádek, ale též pověrečných představ, výročních a rodinných obyčejů. Výsledky své sběratelské činnosti, kterou prováděl za pomoci několika rožnovských obyvatel, zejména Josefa Luciána Ondřeje Kramoliše, vydal tiskem pod názvem Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského (Brno, 1854, je zde obsažena mj. i známá pověst O sirotkovi v Radhošti). Při práci Kulda zaznamenával lidové podání co nejvěrněji, avšak některé záznamy (především obhroublé, drastické, rozpustilé, protipanské či proticírkevní) do svých pohádek vůbec nezařadil. Přesto se Kuldova sbírka stala neodmyslitelnou součástí základního fondu lidových pohádek a významně přispěla k rozvoji zájmu o lidové tradice na Moravě.