Bedřich Hoffmann

Katolický kněz Bedřich Hoffmann pocházel ze staré sklářské rodiny, jeho otec Vincenc Hoffmann (1877) se narodil v Krásně nad Bečvou a pracoval v několika sklářských hutích, mimo jiné i v Steinkirchenu, kde se mu narodil syn Bedřich, druhý z pěti dětí. Rodina se vrátila do Krásna, kde žili v malém domku na Jičínské ulici. Bedřich jako jediný z dětí studoval na valašskomeziříčském gymnázium a po maturitě se rozhodl ke studiu bohoslovectví v Olomouci, kde byl 13. března 1932 vysvěcen na kněze.

Působil jako kaplan ve Vracově a Lipníku nad Bečvou a poté se vrátil na rodné Valašsko – 15. března 1936 byl ustanoven farářem na Horní Bečvě. Zde se zapojil do činnosti nejrůznějších kulturních spolků a od r. 1938 zastával též úřad starosty. Po vyhlášení Protektorátu byl už v říjnu 1939 vyslýchán, osudným se mu ale stalo až vlastenecké kázání, které pronesl 7. července 1940 v Lipníku nad Bečvou. Byl poslán do koncentračního tábora v Dachau, odkud putoval do Buchenwaldu, ale 1. října 1941 se vrátil zpět do Dachau, neboť zde byli v kněžském bloku koncentrováni duchovní nejrůznějších konfesí.

V KT Dachau sbíral materiál o utrpení spoluvězňů a motáky tajně odesílal svému staršímu bratrovi. Plánoval, pokud věznění přežije, s pomocí těchto poznámek napsat knihu. Na sklonku války vypukla v Dachau epidemie skvrnitého tyfu a Bedřich Hoffmann se dobrovolně přihlásil jako ošetřovatel. Sám se touto nemocí nakazil, ale přežil a dočkal se osvobození tábora americkou armádou.

V říjnu r. 1945 se do Dachau Hoffman vrátil jako svědek v soudním procesu proti bývalým velitelům tábora, tou dobou už opět působil na hornobečvanské farnosti. V těžkých poválečných letech se zasloužil o rekonstrukci tamějšího kostela a znovu se zapojil i do veřejných a kulturních aktivit. Skutečně také napsal knihu A kdo Vás zabije – Život a utrpení kněžstva v koncentračních táborech (1946), při jejímž sestavování vycházel z kartoték KT a z vlastních zkušeností.

Poté, co místní akční výbor Národní fronty na Horní Bečvě zažádal jeho odchod, byl r. 1948 byl ustanoven farářem kostela sv. Michala v Olomouci. Byl též jmenován arcibiskupským radou, děkanem a čestným kroměřížským kanovníkem. Jeho život se naplnil 6. června 1975, pochován je v kněžské hrobce v Olomouci.