Augustin Mervart se narodil v Krásně nad Bečvou (dnes součást Valašského Meziříčí) v rodině, která se denně zaměstnávala uměleckou tvorbou. Jeho otec byl řezbářem, ale pracoval jako litograf krásenských skláren, nejstarší bratr byl kreslíř a malíř skla. Augustin vystudoval Státní Odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí u prof. Františka Hrachovce (studia dokončil r. 1908). Ačkoli byla jeho výuka zaměřena především na sochařství, věnoval se krajinomalbě. 1. světová válka jej donutila obléknout si uniformu, štětec však neodložil. V Polsku, Ukrajině a Rumunsku, kde se v běhu válečných let ocitl, kreslil dřevěné kostelíky a prosluněnou krajinu. Po skončení války se od r. 1919 usadil v Přerově, kde působil až do své smrti. Ve výstavním sále přerovského zámku je zpřístupněna od května 1968 Pamětní síň akademického malíře Augustina Mervarta. R. 1991 byly jeho ostatky převezeny do rožnovského skanzenu.
Říká se o něm, že byl „věrným kronikářem celého Pobečví“, jeho nejmilejším zákoutím byla Horní Bečva. Valašská krajina jej okouzlovala a Augustin Mervart na svých obrazech zachycoval beskydské stráně a paseky, chudá políčka a stavení, pohledy do dalekých hor. Přerovu věnoval řadu dokumentárních obrazů, na kterých zachytil mizející stará zákoutí, domy i celé ulice. Velkou oporou mu bylo přátelství a pomoc Bohumíra Jaroňka. R. 1919 byl přijat do Sdružení výtvarných umělců moravských a brána do světa se mu otevřela. Podnikl mnoho studijních cest do zahraničí, uchvátil ho především jih Evropy – pobýval v Itálii, Dalmácii, Hercegovině a Bosně. Okouzlen barevnou přírodou a památkami minulosti zde maloval obrazy, které patří k vrcholům jeho tvorby. Uskutečnil 23 samostatných výstav a účastnil se mnoha jiných jak doma, tak i ve světě.
Text: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Ju-Na. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2010, s. 92.
MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek: Alpress, 2001, s. 180.
Fotografie: Archiv Muzea regionu Valašsko.
Další informace: HASALÍK, Radek. K osobnostem Valašského Slavína. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 2002, s. 34-35.
Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Ju-Na. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2010, s. 92.
MALÁ, Alena a Petr PAVLIŇÁK. Signatury českých a slovenských výtvarných umělců. 1. vyd. Ostrava: Chagall, 2010, s. 158.
MIKULCOVÁ, Marie a Miroslav GRACLÍK. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek: Alpress, 2001, s. 180.
Okres Vsetín: Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. 1. vyd. Valašské Meziříčí: Hvězdárna; Vsetín: Okresní úřad; Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 622.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950- 2002: D. VIII., Man-Miž. Ostrava: Chagall, 2002, s. 238-239.
Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2000, s. 103.
Augustin Mervart. Kulturně historický kalendář. Informační zpravodaj města Valašské Meziříčí. 1984, č. 12, s. 22-23.
Augustin Mervart. Kulturně historický kalendář. Informační zpravodaj města Valašské Meziříčí. 1988, č. 7-8, s. 26-28.
Augustin Mervart. Kulturně historický kalendář. Zpravodaj města Valašské Meziříčí. 1989, č. 4, s. 30-31.
GLACOVÁ, Kristina. Dílo Augustina Mervarta ve sbírkách Muzea Komenského v Přerově. Valašsko: vlastivědná revue. 2005/2, s. 31.
JUŘÍKOVÁ, Michaela. Osobnosti Valašska: Kronikář Augustin Mervart. Valašský deník [online]. 2014-01-03 [cit. 2014-01-27].
MEHEŠOVÁ, Olga. Augustin Mervart (1889-1968). Valašsko: vlastivědná revue. 2005/2, s. 26-30.
Výročí kulatá a půlkulatá. Historie. Šipinky. 1999, č. 11, s. 12.
ZAMAZAL, Josef. Valašsko v díle malíře Aug. Mervarta. Naše Valašsko. 1947, roč. X, č. 2, s. 68-71.