Antonín Strnadel

Antonín Strnadel se narodil v Trojanovicích jako druhý ze čtyř synů lesního dělníka Filipa Strnadela a Anežky Strnadelové, roz. Kneblové, sestry malíře a sochaře Jana Knebla. Dva z jeho bratrů se stali spisovateli, mladší zůstal u rodového jména Josef Strnadel (1912-1986), starší bratr Bohumír se stal známým pod pseudonymem Bohumír Četyna (1906-1974).

Vrozený výtvarný talent projevil Antonín již při studiu na Měšťanské škole v Rožnově pod Radhoštěm, kde na něj měli příznivý vliv učitelé František Horečka, Andělín Hurt a grafik a malíř Leopold Parma. Po ukončení měšťanky pracoval krátce s otcem v lese, ale nakonec se rozhodl pro studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl v letech 1927-33 žákem Jaroslava Bendy. R. 1933 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do malířské školy Maxe Švabinského. Absolvoval r. 1936 a stal se asistentem Jaroslava Bendy. Téhož roku se stal členem Klubu výtvarných umělců Aleš. R. 1945 byl jmenován profesorem a pokračoval ve svém působení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, které trvalo od r. 1936 až do r. 1970, kdy musel skončit ze zdravotních důvodů.

Antonín Strnadel se postupně stal významným představitelem české poválečné ilustrace vycházející z lidových tradic a odkazu Alšova. Byl velice sečtělý a jeho tvorba tkví v kořenech evropské kultury a historie; zaujalo ho i umělecké řemeslo středoasijských národů. Jeho výtvarný projev byl založen na pohotové zkratkovité kresbě a čisté barevné škále. Kromě ilustrací více než dvou stovek knih (první ilustrace vytvořil již r. 1924, kdy mu bylo teprve 14 let) proslul i jako autor monumentálních děl – např. vrata Památníku osvobození v Praze na Vítkově (spolu s Josefem Malejovským, 1954). Etnografické znalosti zúročil též ve spolupráci s Národním divadlem, Československým souborem písní a tanců a jako poradce při natáčení historických filmů. R. 1960 byl jmenován zasloužilým umělcem a r. 1967 se stal umělcem národním. Antonín Strnadel zemřel v Praze.

Přestože se Antonín Strnadel po odchodu na studia usadil v Praze a získal si uznání i ve světě, je pokládán za valašského umělce. Jeho vztah k Valašsku se projevuje především v tvorbě, která námětově čerpá z folkloristických motivů Valašska a z prožité tradice lidového umění. Když přijel z Prahy domů na Valašsko, toulal se mezi vrchovými samotami a zachycoval jejich organické členění do okolní přírody.

Během studií se sblížil se spolužákem Karlem Langerem a ten jej r. 1929 pozval k návštěvě Nového Hrozenkova. Údolí Vsetínské Bečvy Antonína Strnadela tak okouzlilo, že v něm našel svůj druhý domov. Byl také jedním z hlavních iniciátorů a pořadatelů výstavy Salašnictví v Novém Hrozenkově r. 1936. Připravil pro ni také svou první monumentální práci – karton ke sgrafitu Příhon ovcí na salaš. V Novém Hrozenkově byl 13. srpna 1977 otevřen Památník národního umělce, malíře a grafika Antonína Strnadela. Nachází se ve staré roubené dřevěnici č. p. 361, kde v letech 1935 a 1936 pobýval a tak splnili Hrozenkovjané umělcovo předsmrtné přání. Jeho práce jsou k vidění i v Památníku bratří Strnadlů a Jana Knebla v Trojanovicích. Ve Frenštátě vyšly dvě bibliofilie Z deníků Antonína Strnadla (1995) a Tváře se studiemi Jana M. Tomeše.