Ambrož Špetík

Ambrož Špetík se narodil a vyrůstal v Bystřici pod Hostýnem a poprvé se zde setkal se sochařským řemeslem, když trávil hodiny pozorováním místního kameníka. Po obecné škole, navštěvoval kurz modelování na Státní odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kde jej nejvíce ovlivnil profesor Miloš Bublík. V letech 1939-45 absolvoval zlínskou školu umění u profesora Vincence Makovského.

Nejvíce mu vyhovovala práce se dřevem, své sochy tvořil také z kamene nebo kovu, experimentoval i s barevným keramickým materiálem. Jeho tvorbu nejvíce charakterizují portréty, monumentální plastiky a drobné figurální humoresky, vesměs úsměvné zobrazení přátel. Ve své práci se snažil o syntézu dvou složek, se kterými se české sochařství dvacátého století vyrovnávalo – s tradicí myslbekovské monumentálnosti a statutárnosti a štursovským smyslem pro osobní a niterné. Jeho vytříbená vizuální paměť a bohatá sochařská imaginace mu dovolovaly obtížné náměty zpracovávat v příznačně monumentální poloze a v citlivé charakterizační zkratce.

Na svém kontě má řadu kolektivních i samostatných výstav a jeho díla zdobí mnohé budovy nejen na Valašsku, ale po celé Moravě. Pro Valašské Meziříčí – město ve kterém žil a pracoval – vytvořil např. bustu Františka Palackého, Madonu pro městskou knihovnu, reliéfy pro obchodní akademii a hvězdárnu, oltář P. Marie pro místní kostel. Jeho díla zdobí kostely na Hostýně a ve Starém Městě u Uh. Hradiště, vytvořil několik náhrobků pro Valašský Slavín v Rožnově pod Radhoštěm a pomník Mírová holubice pro Kelč. Byl významnou osobností kulturního života města, aktivně spolupracoval s jejími organizacemi, především knihovnou a muzeem (externí dopisovatel vlastivědné revue Valašsko) a účastnil se jejich akcí. Za své celoživotní umělecké působení obdržel Cenu města Valašského Meziříčí, kterou převzal krátce před svou smrtí v lednu 2005.