Alois Šimurda, rodák ze Zubří, studoval na učitelském ústavu ve Valašském Meziříčí a poté působil jako učitel v Zubří, Hovězí a na dívčí měšťanské škole ve Vsetíně. Veřejně se angažoval při výchově mládeže v Sokole, později i jako člen vsetínské městské rady.
Jako záložní čs. důstojník se podílel na činnosti ilegální organizace Obrana národa, v níž byl pověřen vedením propagačního odboru pro svůj okres, podílel se na organizování přechodů osob do emigrace a rozšiřování nelegálního tisku. Po zatčení 21. prosince 1939 byl spolu s dalšími odbojáři vězněn v Uherském Hradišti, v Kounicových kolejích v Brně, ve Vratislavi, na Mírově, ve Wolfenbüttelu a znovu ve Vratislavi, kde byl 24. října 1942 odsouzen k smrti. Popraven byl 29. dubna 1943 spolu se svým kolegou, rožnovským rodákem Vladimírem Drápalou, zůstala po něm žena a dvě děti.
Text: ŽÁRSKÁ, Eva. Ač mrtvi, ještě mluví: dopisy před popravou. Valašsko: vlastivědná revue.2008/1, s. 14-15.
Encyklopedie dějin města Brna [online]. 2015 [cit. 2015-03-10].
Další informace: Encyklopedie dějin města Brna [online]. 2015 [cit. 2015-03-10].
FIALOVÁ, Vlasta. Jeden z tisíců: památce Aloise Šimurdy. Naše Valašsko. 1946, roč. IX, č. 1, s. 15-18.
ŽÁRSKÁ, Eva. Ač mrtvi, ještě mluví: dopisy před popravou. Valašsko: vlastivědná revue. 2008/1, s. 14-15.