Město Vsetín se rozkládá v kotlině vsetínské Bečvy a jejích přítoků na rozhraní Vsetínských, Vizovických a Hostýnských vrchů. Nejvyšším místem katastru je Cáb s výškou 841 m n. m., historické jádro původního Vsetína, Horní město a zámek, leží v nadmořské výšce 383 m.
Název města se ve starších pramenech objevuje ve tvarech Setteinz (1308), Wssetin (1396), ze Vsetina (1417), tvrz Wsetin (1505, 1506, 1535), na Wsetinie (1580), Wssetjn (1633), z Wssetina (1660), Wsetyn (1751), Wsetin (1846, 1872), Vsetín (1872, 1881, 1924) a je odvozen od osobního jména Sěta. V městské pečeti z r. 1627 je na štítu doprava obrácený beránek na trojverší, štít drží anděl. Stejný symbol se objevuje i na mladších městských pečetích i na pečetích Dolního Vsetína.
Městečko Vsetín je poprvé uvedeno v listině Voka z Kravař z r. 1308. R. 1516 bylo ve Vsetíně 37 usedlostí a r. 1644 to bylo 67 usedlostí. Již v této době vznikalo na levém břehu řeky Bečvy tzv. Nové městečko Vsetín, pro něž se později vžilo označení Dolní město. Zpočátku se jednalo o živelné seskupení asi tří desítek dřevěných stavení v okruhu nynějšího Dolního náměstí, které si zde s povolením vrchnosti postavili běženci prchající před útrapami třicetileté války, především soukeníci z Valašského Meziříčí. Nově příchozí platili vrchnosti poplatek a požívali určité samosprávy, s „horním” Vsetínem měli společného pouze rychtáře.
V popisu panství z r. 1666 je zachováno rozdělení Vsetína na městečko Vsetín, čili tzv. Horní město, a městečko Dolní nové. Celkem bylo k Hornímu městu počítáno, mimo okruh zámku, panského dvora a pivovaru, 85 usedlostí, z toho 12 pustých, kde žilo 696 obyvatel. Dolní Vsetín byl spíše řemeslnickou osadou, bylo tu 29 chalup, v nichž žilo 202 obyvatel.
Vsetínské panství a jeho poddané ohrožovaly nepřátelské vpády z Uher, nejničivější škody napáchal vpád uherských povstalců r. 1708, kdy bylo zabito 111 osob. Teprve v průběhu 18. století za Marie Terezie a Josefa II. se situace stabilizovala. K r. 1838 bylo v celém Vsetíně 479 domů a 3 171 obyvatel.
Vsetín byl sídlem správy stejnojmenného velkostatku, který r. 1890 koupili bratři Thonetové. Poté velkostatek spolu se zámkem získali Marie a Tomáš Baťovi, jimž byl po r. 1948 znárodněn. Do r. 1849 bylo město součástí vsetínského panství spadajícími k Hradišťskému kraji, poté náleželo k politickému okresu Valašské Meziříčí a od r. 1850 k soudnímu okresu Vsetín, s výjimkou let 1855–1868, kdy spadalo k tzv. smíšenému politicko-soudnímu okresu Vsetín. R. 1909 se soudní okres Vsetín stal rovněž okresem politickým. Za 2. světové války mělo ve městě sídlo gestapo.
Do poloviny 19. století byl Vsetín spíše obchodním a řemeslnickým střediskem pro okolní vesnice a rozhodující význam mělo zemědělství. První řemeslnické cechy vznikly ve Vsetíně na přelomu 16. a 17. století. Jedinou místní surovinou vhodnou k průmyslovému využití bylo dřevo, proto měl pro vývoj Vsetína rozhodující význam dřevozpracující průmysl.
Vůbec první továrnou na Vsetíně byl cukrovar postavený r. 1837 (zanikl r. 1852). Tradiční součástí vsetínského průmyslu byl vrchnostenský pivovar, který se poprvé uvádí r. 1610. Od konce 19. století jej provozovala Thonetova pivovarní společnost. Dále byla ve Vsetíně od poloviny 17. století vrchnostenská palírna.
Dřevařské odvětví zastupovaly továrny na nábytek a pily. Továrna na nábytek z ohýbaného dřeva Bratři Thonetové byla otevřena r. 1869, jen o rok později zahájila výrobu ohýbaného nábytku i firma Jakub a Josef Kohn. R. 1913 továrna Jakub a Josef Kohn zaměstnávala ve Vsetíně 1 300 dělníků a měla filiálky v dalších obcích – v Jablůnce (24 dělníků), Liptále (104), Hovězí (74), Novém Hrozenkově (31), Ratiboři (61) a Lidečku (38). R. 1923 firma fúzovala s firmou Mundus, čímž vznikla firma Kohn-Mundus, kterou téhož roku převzali Thonetové a vznikla firma Thonet-Mundus. Na území Vsetína bylo také zřízeno několik parních či elektrických pil, první z nich, pila Hortensie, byla zřízena v areálu panského dvora r. 1851.
R. 1868 zřídila firma Jakub a Josef Kohn ve Vsetíně sklárnu, kterou r. 1871 koupila firma S. Reich a spol. R. 1922 zahájil Otakar Pokorný výrobu skleněných vánočních ozdob, r. 1931 ji převzal Petr Synek a zavedl v ní výrobu bižuterie a skleněných perel. Po znárodnění přešla část pracovníků r. 1953 do vznikajícího Sklářského družstva invalidů, r. 1970 bylo toto družstvo přejmenováno na Irisu.
Železářské průmyslové odvětví zastupovala továrna na ocelové zboží bratří Pokorných založená r. 1872, která přešla r. 1897 na firmu Bratři Bubelové a soustředila se na výrobu nožů, příborů a nádobí. K r. 1921 v ní pracovalo 300 zaměstnanců. Po znárodnění přešla k np. Sandrik Bratislava, ale již r. 1951 zde byla výroba ukončena.
Dále bylo na území města v provozu několik cihelen, největší z nich byla cihelna ve Vesníku. K r. 1911 se ve Vsetíně uvádí: 5 cihelen, 2 továrny na nábytek, továrna na nože, sklárna, továrna na zápalky a dřevěné zboží, městská elektrárna, městský parní mlýn, pivovar, 2 parní pily, výroba cementového zboží, 3 výrobci kořalky.
Po r. 1918 se začal rozvíjet rovněž průmysl elektrotechnický a strojírenský, r. 1919 byla založena Elektrotechnická továrna Josef Sousedík vyrábějící elektromotory a generátory, po znárodnění převzal firmu MEZ, np. Moravské elektrotechnické závody Olomouc. R. 1936 byla zahájena výstavba závodu Čs. zbrojovky Brno v Jasenicích, na jaře r. 1945 zde pracovalo 10 324 lidí.
O kostele se ve Vsetíně poprvé hovoří r. 1308. Po husitských válkách obyvatelstvo pravděpodobně náleželo k církvi podobojí a později přešlo k luteránství. V polovině 17. století zde byli luterští kazatelé i sbor Jednoty bratrské, ale Albrecht z Valdštejna zahájil ve městě rekatolizaci a po porážce tzv. valašských povstání došlo k obnovení vlivu katolické církve.
Původní katolický kostel byl zničen během uherského vpádu r. 1683 a majitel panství hrabě Jiří Illésházy r. 1689 věnoval k umístění kostela, fary a školy rozestavěný tzv. nový zámek. Vsetínská farnost tehdy zahrnovala území celého panství, později se osamostatnil Liptál, Hovězí s Halenkovem a Nový Hrozenkov. Od r. 1777 farnost tvořil Vsetín, Janová, Jasenka, Rokytnice a Ústí.
Po vydání tolerančního patentu r. 1781 přišel již v prosinci téhož roku na Vsetín první evangelický kazatel Jan Hrdlička. Evangelické bohoslužby se nejprve konaly ve stodole u Bubelů a evangelický kostel byl vystavěn r. 1783 (nynější Dolní kostel).
R. 1784 se evangelický farní sbor ve Vsetíně rozdělil na luterský (augspurský) a reformovaný (helvítský či kalvínský). Právě dostavěný kostel připadl luterské konfesi a reformovaní si v letech 1822–1827 vystavěli v jeho blízkosti kostel nový. R. 1918 došlo ke sjednocení českobratrské církve evangelické, dřívější reformovaný sbor byl označován jako Horní sbor a k jeho obvodu spadaly obce Halenkov, Hovězí, Janová, Jasenka, Leskovec, Rokytnice, Ústí a po jistou dobu i Jablůnka.
R. 1898 vznikla v Rokytnici Bratrská jednota baptistů, r. 1914 sbor církve Adventistů sedmého dne, r. 1916 na Horní Jasence pobočka Církve bratrské a ve 20. let 20. století sbor Československé církve husitské. R. 1886 byl založen ve Vsetíně Židovský náboženský spolek, jenž r. 1887 zřídil hřbitov s obřadní síní, a r. 1897 byla ve Štěpánské ulici postavena synagoga, která ale byla Němci r. 1939 vypálena a po té zbořena.
K r. 1900 bylo náboženské složení obyvatelstva: 4 610 katolíků, 1 958 evangelíků a 165 židů a 3 jiného vyznání.
První zmínka o existenci školy pochází z r. 1646, jako učitel je uveden Tobiáš Felix Bělkup. Katolická škola pod starým hřbitovem shořela s původním vsetínským kostelem r. 1683. Dočasně sloužil jako škola rozestavěný zámek, ale r. 1786 byla škola umístěna opět do chalupy pod starý hřbitov, kde zůstala až do r. 1821. Školní obvod byl totožný s obvodem vsetínské farnosti.
Po vydání tolerančního patentu byla r. 1782 zřízena evangelická škola pro děti luterského vyznání, kterou do r. 1843 navštěvovaly i děti reformované konfese. Škola stávala v prostoru mezi nynější ZUŠ a Masarykovým pomníkem. R. 1843 byla pro děti z reformovaných rodin zřízena škola v domě u nového evangelického kostelu. K oběma evangelickým školám příslušely děti ze Vsetína, Janové, Jasenky, Rokytnice a Ústí.
R. 1865 byla kromě těchto škol zřízena hlavní škola, která byla jistým typem nižší střední školy. Po vydání školských zákonů byla r. 1873 zřízena jediná pětitřídní obecná škola. Její učebny se nacházely ve třech budovách dosavadních konfesijních škol. R. 1889 byla dokončena na svou dobu velkolepá školní budova, tzv. Horní škola, do níž byla umístěna jednak obecná škola, měšťanská škola chlapecká a měšťanská škola dívčí zřízená r. 1889. R. 1910 byla postavena na Dolním městě tzv. Dolní škola, pro dívčí obecnou a měšťanskou školu.
R. 1928 bylo zřízeno Masarykovo gymnázium, pro které byla r. 1932 postavena nová budova. R. 1932 byla zřízena mistrovská škola strojnická, která zpočátku sdílela budovu živnostenských škol pokračovacích na Horním náměstí. R. 1945 byla zřízena obchodní akademie a r. 1953 vznikla Vyšší zdravotnická škola. Dále ve městě byla odborná učiliště při dvou největších podnicích, r. 1945 základní odborná škola při np. Zbrojovka, r. 1958 učňovské středisko při np. MEZ Vsetín.
R. 1895 byla ve Vsetíně zřízena městská hudební škola, která zanikla po r. 1920, ale r. 1939 zahájila opět vyučování. Zvláštní škola byla původně zřízena r. 1966 v budově dosavadní základní školy v Jasenicích. První mateřskou školu zřídil ve Vsetíně Ženský vzdělávací spolek Světlá r. 1911. Po r. 1980 bylo na tehdejším území města Vsetína včetně jeho místních částí až 18 mateřských škol.
K r. 2001 město Vsetín zřizovalo: 9 mateřských škol, 6 základních škol – Luh, Ohrada, Rokytnice, Rybníky, Sychrov, Trávníky, dále ZUŠ, zvláštní školu, domov dětí a mládeže Alcedo. Zlínský kraj zřizoval Masarykovo gymnázium, Střední a Vyšší zdravotnickou školu, Střední odborné učiliště, SOU obchodu a služeb a SOU zemědělské a Střední průmyslovou školu strojnickou. Ve Vsetíně byly i soukromé školy: MŠ Štěpán, ZŠ Integra a Střední podnikatelská škola Kostka.
V průběhu 19. století vznikly ve Vsetíně spolky: Mužský pěvecký spolek (1859), Čtenářský spolek Casino (1860), Vzdělávací spolek Snaha (1872), Učitelský spolek (1874), Dobrovolný tovární hasičský sbor fy J&J Kohn (1877), Sbor dobrovolných hasičů (1877), Tělocvičná jednota Sokol (1893), Sokolská župa Palackého (1895), Hospodářsko-průmyslový spolek (1896), Ženský vzdělávací spolek Světlá (1900), Jednota Orla (1909) ad.
Od počátku 20. století byly registrovány tyto spolky: Slosovací spolek Vsacan, Skupina svazu čs. obuvníků, Spolek úředníků fy J&J Kohn, Jednota Čs. Orla (1920), Klub českých turistů (1921), Jednota Čs. obce legionářské (1921), Spolek Čs. Červeného kříže (1921), Odbor Masarykovy ligy proti tuberkulóze (1921), Sportovní klub (1923), Muzejní spolek (1924), Farní Charita (1929), Muzejní spolek Okresního Sovova muzea (1932), Valašská Sparta (1933), Vzdělávací spolek Pokrok (1934), Okresní Charita (1940), Kulturní sdružení zaměstnanců Zbrojovky (1941), Svaz české mládeže (1945), Snaha, sdružení vsackých ochotníků (1945), Valašský krůžek Vsacan (1947) a mnoho dalších. Od r. 1921 sloužila městu i Masarykova veřejná knihovna.
K největším stavbám z let 1850–1945 patří továrních objekty, zejména Kohnova továrny (1873–1905), dělnické kolonie u Thonetovy a Kohnovy továrny a u Reichovy sklárny, dále Horní škola (1889), městská elektrárna (1898), Nová radnice (1899), městský vodovod (1904–1908), Dolní škola (1910), městská nemocnice (1911), chudobinec (1910), sirotčinec (1918), Sokolovna (1930), gymnázium a koupaliště (1932), hasičská zbrojnice (1934), okresní soud (1939), Zbrojovka v údolí Jasenice (1937–1942) a mnoho dalších.
Mezi významné stavby období 1945–2000 náleží tovární haly np. MEZ (1947), jesle a mateřská škola v Panské zahradě (1950), hvězdárna (1950), letního kino na Lapači (1964), závod ČSAD na Ohradě (1966), budovy družstva Irisa v Luhu (1967), výškový dům u nádraží (1972), kino Vatra (1980), hotel Vsacan, nákupní střediska v Luhu, Rokytnici, na Ohradě a Sychrově, rekonstrukce Státního okresního archivu (1995–2001) a mnoho dalších. JZD vzniklo ve Vsetíně r. 1949.
Po 2. světové válce byl nedostatek bytů řešen výstavbou panelových sídlišť, v průběhu čtyř desetiletí tak bylo vybudováno bezmála 7 500 bytů. V 60. a 70. letech byla vybudována sídliště Trávníky, Rybníky, Luh, Ohrada, Štěpánská ulice, Hrbová a Rokytnice, v 80. letech Sychrov a Jasenka. K 1. 1. 2020 žilo v městě 25 974 obyvatel.
Dominantou města je Vsetínský zámek, který vznikl v letech 1603–1610 přestavbou tvrze z 15. století. Od r. 1963 jsou v zámku umístěny prostory muzea a na nádvoří zámku je pamětní deska Bohumila Peroutky, který se zde r. 1969 na protest proti politické zvůli upálil. Římsko-katolický kostel Nanebevzetí P. Marie byl budován od 50. let 17. století jako zámek, r. 1689 byl ale objekt i s kaplí věnován církvi. U kostela je fara z r. 1828, která vznikla přestavbou západního křídla, barokní kamenný kříž rodu Illésházy je z r. 1783. Východně od zámku se nachází kamenný kříž, který označuje místo původního kostela, který byl zničen r. 1683.
Panoráma Horního města dokresluje dům čp. 3, tzv. Maštaliska, který byl postaven r. 1710 jako panský dům, v jehož dvoře se choval vrchnostenský dobytek. V přízemí domu býval šenk, v poschodí byty úředníků. V letech 1831–1836 zde byla cholerová nemocnice. R. 1884 dům získal výraznou fasádu s novogotickým cimbuřím dle návrhu Michala Urbánka a Dušana Jurkoviče.
Na severu Horního náměstí stojí budovy Staré a Nové Hranice. Stará radnice byla postavena r. 1721 na místě radnice zničené při vpádu r. 1708. Budova prošla v průběhu let řadou přestaveb. Nová radnice byla postavena v r. 1899 v novorenesančním slohu. Na Horním náměstí jsou barokní kamenná sochy Neposkvrněného početí P. Marie z r. 1769 a Jana Nepomuckého z r. 1776.
Evangelický kostel Dolního sboru (dříve luterské konfese) byl postaven r. 1783 a je jedním z mála dochovaných tolerančních kostelů. Evangelický kostel Horního sboru (dříve reformované konfese) byl postaven r. 1827 a svou novorenesanční podobu získal r. 1892. S farou Dolního sboru sousedí novorenesanční budova Horní školy postavená r. 1889 a jako památka je chráněn i novorenesanční dům Občanské záložny postavený r. 1896.
Uprostřed Dolního náměstí je kamenný kříž z r. 1775 a na Dolním náměstí jsou jako památky moderní architektury chráněny Rodingerův obchodní dům a budova Spořitelny. Na náměstí Svobody je Památník osvobození z r. 1949 se sousoším sovětského a československého vojáka od Rudolfa Hlavici. V budově Dolní školy (1910) je pamětní deska se jmény učitelů, kteří zahynuli za 2. světové války. Podobné desky a pomníky jsou i na dalších místech, ve Štěpánské ulici, na místě, kde stávala židovská synagoga, je pomník holocaustu z r. 1992 atd.