Oznice

Obec Oznice leží 8,5 km jihozápadně od Valašského Meziříčí, od Mikulůvky ji odděluje Dlouhá hora (486 m). Střed obce leží ve výšce 380 m.

Název obce se v historických pramenech vyskytuje ve tvarech: Ozdnicze (1396), in Oscznicz (1403), Oznicze (1505), ves pustou Wozniczy (1535), k pusté vsi Ozdniczy (1580), Oznitz (1718), Osnicza (1846), Osnitz, Osnice (1885). Výklad jména může znamenat ves lidí Oznových. V obecní pečeti je radlice obrácená hrotem vzhůru a vedle ní krojidlo.

Ves byla založena ve 13. nebo 14. století, poprvé je zmíněna r. 1376 jako součást arnoltovického léna. O Oznici se mluví ještě počátkem 16. století, pak zanikla, r. 1579 se o ní výslovně hovoří jako o pusté vsi. Oznice byla znovu osazena po polovině 17. století jako Nová ves (Neudorf).  R. 1776 byl v Oznici fojt, 9 zahradníků, 4 chalupníci a 25 podruhů.

Počátky školství v Oznici sahají k r. 1834, kdy byla obec přiškolena ke vzdáleným Brankám. R. 1848 koupila obec pro školu dům a r. 1878 byla postavena nová škola. Neúplná základní škola byla zrušena r. 1984 a její budovu užívá mateřská škola.

R. 1900 bylo v obci 498 katolíků a 21 evangelíků, v 17. a 18. století patřila Oznice do farnosti meziříčské, r. 1794 byla připojena k farnosti Branky, k níž náleží dodnes. Evangelíci náleželi ke sboru v Pržně.

Hlavní obživou obyvatel Oznice bylo zemědělství, r. 1900 bylo v obci evidováno 9 rolníků, 15 živností obchodních a řemeslných a 48 domáckých pracovníků, kteří se věnovali vyplétání sedadel a opěradel pro továrny na nábytek ve Vsetíně. R. 1911 se uvádějí v obci tyto živnosti: hostinec s obchodem a trafikou, obchod s dobytkem, obchod se dřevem, obuvník, prodej tabáku, výroba houněného zboží a obchod se smíšeným zbožím.

R. 1920 byl v Oznici ustanoven místní osvětový sbor a založen divadelní ochotnický kroužek, dále zde působila místní pobočka Domoviny čs domkářů a malorolníků (1928), spolek Lidový dům (1931), jehož cílem bylo zbudovat spolkový dům s hostincem, místní skupina Katolické omladiny (1932), sbor dobrovolných hasičů (1943) ad.

Počet obyvatel v Oznici po r. 1945 značně kolísal a od 60. let měl klesající tendenci. JZD bylo v Oznici založeno r. 1958, v 60. a 70. letech zde byla přidružená výroba JZD, výroba beden pro n. p. Kovohutě Břidličná a šití papučí pro n. p. Svit Gottwaldov.

Jako památka je chráněna dřevěná zvonice se dvěma zvony. Na hranici Oznice a Branek je pomník císaře Františka Josefa I. na paměť přítomnosti panovníka při císařských manévrech r. 1898. Pomníček T. G. Masaryka nedaleko sedla Píšková připomíná jeho setkávání s oznickým hajným r. 1905. U budovy obecního úřadu je pomník padlých partyzánů a v lese nad vsí se nachází i partyzánský bunkr.