Hovězí

Obec leží 7 km jihovýchodně od Vsetína v údolí řeky Bečvy mezi hřebenem Javorníků a Vsetínských vrchů v nadmořské výšce 385 m. Název obce označuje místo, kde se choval či pásl hovězí dobytek, ve starších českých pramenech se objevuje v podobě Howiezy (1505, 1535, 1670, 1718), Howezy (1580), Howiezj (1751), Howiesi, Howězy (1846). V obecní pečeti z r. 1748 je vyobrazeno ležící dobytče.

Historie

Ves Hovězí vznikla v období tzv. velké kolonizace ve 13. nebo 14. století. Jméno obce se poprvé objevuje r. 1504 v zápise moravských zemských desek olomouckých. R. 1516 bylo v Hovězí 28 usedlostí včetně fojtství a po Vsetíně to byla druhá největší osada na vsetínském panství. Obyvatelé Hovězí si v 16. století zřizovali paseky v údolích směrem k uherské hranici, kde později vznikly nové vsi, zejména Halenkov a Nový Hrozenkov. V souvislosti s pohraničními spory byla r. 1584 a 1585 ves přepadena a vydrancována uherskými nájezdníky.

V únoru r. 1644 byla ves císařskými vojáky potlačujícími valašské povstání z velké části vypálena a 7 hospodářů bylo popraveno. R. 1666 bylo ve vsi 8 tkalců, řezník, 5 kovářů, 9 tesařů, kolář, výrobce čepců, mlynář, 2 výrobci necek, lopat a vidlí, 2 krejčí, dále zde byli 3 gajdoši a 2 hudci. Ve službách vrchnosti byl valašský vojevoda, 5 hajných a 26 poddaných sloužilo jako portáši. V letech 1681–1718 bylo Hovězí samostatným panstvím, s okolními vesnicemi ze Vsetínska, zejména s Janovou a Zděchovem, docházelo ke krvavým sporům při užívání dříve společných pozemků. Počátkem května r. 1708 bylo Hovězí poničeno vpádem kuruců, podobně jako Vsetín a některá další místa. R. 1949 se od Hovězí oddělila jeho východní část a vznikla tak samostatná obec s názvem Huslenky.

Hospodářství

Hovězí bývalo téměř čistě zemědělskou vsí. Ve dvoru velkostatku vznikla koncem 19. století filiální továrna na nábytek firmy Bratři Thonetové a svou pobočnou továrnu na ohýbaný nábytek si zde zřídila také firma Jakub a Josef Kohn. R. 1911 se v Hovězí uvádějí tyto živnosti: 2 cihelny, 7 hostinců, 3 kovářství, 4 krejčovství, 3 mlýny (z toho 1 s pilou a valchou), 9 různých obchodů, 2 obuvníci, 2 palírny slivovice a borovičky, 3 stolaři, 1 trafika, výčep kořalky a piva, 2 výrobny cementového zboží. Ve 20.-30. letech se většina obyvatel živila zemědělstvím, část provozovala živnosti nebo pracovala v továrnách ve Vsetíně. Po r. 1948 bylo v obci vybudováno výrobní středisko družstva Lipta a areál skladů Dolanka.

Školství

Škola v Hovězí vznikla r. 1777, prvním rektorem byl František Kroupa. Do školy zpočátku docházely i děti ze Zděchova a z Halenkova. R. 1878 byla pro školu postavena nová budova a škola byla rozšířena. Kvůli velkému školnímu obvodu byla r. 1887 zřízena obecná škola na Bařinách a r. 1897 obecná škola Huslenky. Od poloviny 30. let obec usilovala o zřízení měšťanské školy a o novostavbu obecné školy. Měšťanská škola byla zřízena r. 1945, výstavba nové školy byla dokončena r. 1957. R. 1939 byla při obecné škole U kostela zřízena lidová škola hospodářská, později základní odborná škola rolnická. R. 1950 byla zřízena i mateřská škola.

Farnost

Hovězí bylo původně součástí farnosti ve Vsetíně. Majitel panství hrabě Josef Illésházy nechal v Hovězí r. 1733 postavit filiální kostel sv. Marie Magdaleny, k jehož obvodu patřily zpočátku i vsi Halenkov, Nový Hrozenkov a Zděchov. R. 1777 zde byla zřízena místní duchovní správa a r. 1843 byla kuracie povýšena na samostatnou farnost. R. 1890 byl kostel podstatně rozšířen a namísto dosavadní dřevěné zvonice k němu byla přistavěna zděná věž.

V období 1777-1781 se část obyvatel Hovězí, převážně z údolí Huslenky, zúčastnila hnutí evangelíků z Valašska a r. 1787 si na Kneblově pozemku postavili jednoduchou dřevěnou modlitebnu a kolem ní zřídili hřbitov. V letech 1872-1902 byl v místě Na Darebni v Huslenkách postaven nový zděný kostel a r. 1895 evangelický sbor přijal jako vikáře Gustava Adolfa Říčana a téhož roku byla postavena fara. R. 1900 se 1 536 obyvatel hlásilo k náboženství katolickému, 910 k evangelickému a 36 k židovskému.

Spolky

Spolkový život se v Hovězí rozvinul velmi brzy. O šíření nových způsobů hospodaření se zasloužil zejména Hospodářský spolek (zal. 1878), první svého druhu na Valašsku. Postupně zde vznikly další spolky: Dobrovolný hasičský sbor (zal. 1892), katolický pěvecký spolek Cyrilská jednota (zal. 1889), Spořitelní a záloženský spolek (zal. 1898), katolická Omladina (1911), v meziválečném období vznikla Jednota Čs. Orla (zal. 1921), která v obci otevřela kino, Tělocvičná jednota Sokol (zal. 1923), spolek včelařský, rybářský a Místní družina katolických zemědělců (zal. 1924), Sbor dobrovolných hasičů v údolí Huslenky (zal. 1935), Ludmila – odbor farní charity (zal. 1938), Jednota proletářské tělovýchovy (zal. 1938).

Občanská vybavenost

Na konci 19. století byla v obci zřízena pošta (1892), četnická stanice (1899) a železniční stanice (1905).  R. 1939 byly v Hovězí zřízeny vodoléčebné a elektroléčebné lázně, které byly zrušeny r. 1949. R. 1935 byla provedena elektrifikace středu obce, r. 1939 údolí Hovízky a některé samoty byly elektrifikovány ještě později. R. 1945 odešlo na 200 rodin do pohraničí. Po r. 1960 se v Hovězí rozvinula výstavba rodinných domků, byl vybudován veřejný vodovod, kanalizace, vystavěny komunikace, veřejné osvětlení a rekreační zařízení. Po asanaci bývalých objektů někdejšího dvora byla ve středu obce postavena hasičská zbrojnice (1989) a budova obecního úřadu (1992), po r. 1990 byla provedena plynofikace, postaveno kolumbárium a rozšířen veřejný vodovod. K 1. 1. 2020 zde žilo 2 390 obyvatel.

Památky

K pamětihodnostem patří kamenná socha sv. Jana Nepomuckého na návsi z r. 1712, původně ji zřídilo městečko Vsetín na paměť 4. výročí kuruckého vpádu, r. 1776 byla převezena do Hovězí. Před vsí se nachází sousoší kalvárie, které bylo do Hovězí přestěhováno r. 1858 z Olomouce. U farního kostela je umístěn barokní kamenný kříž z r. 1792. Cennou historickou památkou je nevelký jednoposchoďový zámek, tzv. kaštýl, jenž vznikl po r. 1681 jako sídlo správy samostatného panství Hovězí. Za zámkem, v místě zvaném Na Oltářku, mají být pohřbeny oběti kuruckého vpádu z r. 1708.